Fa ACORD Zdeněk Petráš


Zvyky patřící ke svatbě

18.09.2010 09:15

 

Zvyky patřící ke svatbě

 

V dnešní době se obecně pomalu stírají rozdíly mezi městem a venkovem a to platí i u pojetí svateb. Některé mají křesťanský podtext, jiné spíše symbolický charakter, ať je to tak či tak, svatební zvyky mají své jedinečné kouzlo a jsou stále moderní!

Aniž to možná považujete za zvyk, ale spíše jako samozřejmost, tak ke svatebním zvykům patří už zvaní hostů, loučení se svobodou, zajištění hostiny, poděkování rodičům, odjezd ženicha pro nevěstu…Následuje rozsazování hostí a pořadí přípitků a blahopřání novomanželům. Rovněž přinášení darů je zvykem. Zvyky podtrhují svatební veselí.

Symbolika barev

 

Prim hraje barva modrá. Nevěsta by měla mít na sobě v den svatby kromě něčeho nového, starého a vypůjčeného, taky něco modrého…modrá zde symbolizuje věrnou lásku. Podobně je na tom i světle fialová, ta představuje lásku k pravdě, pravdivou lásku. Opakem je barva zelená. Ta bývá spojována s měsícem květnem (květnové oddání lásku vyhání), který prý bývá pro lásku zhoubným. Je pokládána za nešťastnou barvu a podle pověr by se raději neměla při svatbě vůbec nikde objevit – dokonce ani tam, kde to považujete za přirozené a to na mísách s pohoštěním…

Dary

 

Svatební dary mezi ženichem a nevěstou se v jisté obměně dodržují stále. Tradiční dárky jako jsou střevíce, košile a šátek spíše nahradily šperky pro nevěstu, zatímco ženich přijde zkrátka. Za svatební dar nevěstě od ženicha bývá považována svatební kytice. Kdysi tomu tak nebylo, poněvadž nevěsta měla v rukou modlitební knížky. Zvykem také bylo obdarování tchýní: ženich posílal kytici a ženichova matka do snachy a nevěstina od zetě byly obdarovány látkou na šaty.

Ze soudku svatebních pověr: Špičaté a ostré předměty by mohly ublížit lásce a měly by být přijaty pouze směnou za peníz. Mezi symbolické dary patřily také nůžky, ty měly přestřihnout nit lásky, kdyby se z manžela stal nevěrník. Za známou krizi sedmého roku společného života mohou prý dary, které ztrácí na své užitečnosti a potřebovaly by nahradit novými.

 

Počasí

 

I počasí v den svatby je opředeno spoustou pověr a mýtů. Slunečné počasí a slunce je spojováno s budoucí plodností. Naopak s dešťem přicházejí slzy, avšak plodnost zůstává a dokonce padá-li na svatební věneček, je to dobré znamení a přináší to štěstí.

Zajímavosti ze světa: Ve Skotsku bylo zvykem, že nevěsty obcházely kostel třikrát ve směru sluneční dráhy vždy od východu k západu, to vše pro štěstí…U Indiánů z oblasti Chaco v Jižní Americe se sňatek považuje za neplatný, neosvítí-li slunce novomanželům nohy.

Aby bylo veselo…

 

V minulosti to bývalo úkolem družby, dnes se tato úloha přesunula na svědky. Máte-li v rodině či příbuzenstvu nějakou veselou kopu, pak máte vyhráno a pokud ne, tak požádejte někoho známého, kdo má organizační schopnosti a oplývá výřečností, pak se nemusíte bát o úspěšný a zábavný průběh veselí…

Družičky

 

Tradice družiček sahá hluboko do minulosti až do pohanských dob. Šaty družiček se měly co nejvíce podobat šatům nevěsty, to aby zmátly zlé duchy, aby na nevěstě nemohli páchat „zlé skutky“. Družičky představovaly mladší dívky, panny, z rodiny nevěsty nebo z vesnice. V současnosti bývá tato role svěřená především dětem pro zábavu a družičky bývají také ozdobou aut novomanželů.

Svatební hostina

 

Ať se už vaše hostina bude konat kdekoliv, neměli byste opomenout na následující tradiční zvyky: nevěsta vysloví své nové jméno, pak spolu s manželem rozbijí talíř a smetou střepy – střepy přinášejí štěstí a zametání střepů symbolizuje spolupráci, tudíž harmonické manželství. Dále to je přenesení nevěsty přes práh a společné krmení se polévkou. Pojídání polévky z jednoho talíře opět symbolizuje spolupráci a také rodinný krajíc o než je důležité se podělit stejným dílem. Tento kouzelný zvyk je velice oblíben a zachováván i v dnešní době.

Loučení se svobodou

 

V minulosti loučení se svobodou probíhalo obvykle v předvečer svatebního dne, kdy se sešli v ženichově a nevěstině domě svobodní přátelé a vrstevníci snoubenců. Společně zdobili dům a chystali výzdobu pro svatební den, především však zdobili májku. Dnes je tomu trochu jinak, proto doporučujeme uspořádat rozlučkovou párty ne den, ale několik dnů předem, to abyste byli v ten očekávaný den odpočinutí, plní síly, v pohodě a fit…

Oznámení a pozvání na svatbu

 

Dnešní tradiční pozvání na svatbu má charakter svatebního oznámení spolu se zvacím dopisem či osobním pozváním. Velice hezkým zvykem, který je zachováván dodnes, je pečení tzv. zvacích koláčků. Podle tradice se pečou několik týdnů před samotnou svatbou. Měly by mít nejméně tři náplně, protože se v nich odráží kuchařský um nevěsty – hospodyně. Koláčky se rozdají nejbližší rodině, příbuzným, známým, přátelům, sousedům a kolegům, zkrátka všem, koho máte rádi a chcete se s nimi podělit o vaši „sladkou radost“.

Přenášení nevěsty přes práh

 

Bez tohoto zvyku si mnozí novomanželé nedokáží ani svatební den představit. Přenesení nevěsty přes práh je symbolem jak začátku nového života, tak má také přelstít zlé duchy, kteří číhají právě pod prahem, takže pozor na ně!

Házení rýže

 

Rýže se na novomanželé hází proto, aby jim bylo dopřáno hojně dětí. Kromě rýže se používají také oříšky, rozinky a bonbóny. Obdobou tohoto zvyku je posazení malého dítěte na klín nevěsty. Dávněji také nevěsty upouštěly kus těsta, když pekly koláče, to vše proto, aby měly požehnaně dětí.

Svatební den je tady

 

Hosté jsou nastoupeni po obou stran cesty, kudy přijíždí ženich se svojí svatební kolonou. Nevěstě pomáhají do šatů její kamarádky, známé či maminka s výjimkou mužů. Někde se ještě udržuje výkup nevěsty, tzn. za peníze, láhev či dort a schovávání nevěsty. Stále se však udržuje rozloučení se s rodiči, třeba formou požehnání nebo poděkováním snoubenců za slušné vychování. Toto poděkování obvykle pronáší ženich a je vnímáno jako morální povinnost. Součástí hostiny byly také různé řeči a vinše, dnes mají formu přípitků a blahopřání.

Únos nevěsty

 

Kořeny této tradice se nacházejí na Moravě. K únosu dochází během svatební hostiny a dnes se objevuje již velmi zřídka. Mnohdy u toho došlo k nejednomu neštěstí a také to nepříjemně narušuje průběh hostiny. Pokud se však pro tuto akci odhodláte, nezapomeňte si ji časově ohraničit a především buďte opatrní…

Věno a výbava

 

Donedávna výbava domova byla povinností rodičů nevěsty a to nebyla žádná maličkost. Kdysi bylo věno nevěsty odrazem bohatství celé rodiny, a tak častokrát rodiče nevěsty začínali střádat věno pro svou holčičku už od kolébky a chudší rodiny si proto mnohdy přály narození syna. Dnes je tomu naštěstí jinak. Rodiče snoubenců, pokud mohou, tak přispívají stejným dílem

 

Vybírání peněz pro nevěstu

 

Tento zvyk je už minulostí. Peníze novomanželům darují obvykle jen příbuzní, a to spíše potají, pokud možno, mimo průběh samotné slavnosti.

Zatahování cesty

 

Zatahování je zábavnější formou předchozího zvyku, vybírání peněz pro nevěstu. Tento zvyk se udržel dodnes a slouží především jako zábava a zpestření cesty z úřadu či k hostině. Cesta se zatahuje téměř čímkoli od stuhy, provazu až po kládu a závory. To vše se ozdobí, například dudlíky, věnečky, bonbóny. Cestu takto zatarasí kamarádi či spolupracovníci ženicha a nepustí novomanžele (obvykle i ostatní auta) dál, pokud se jim ženich „nevyplatí“. Symbolika je zde skryta ve vykoupení ženichových „ mladistvých hříchů“.

Další tradicí je uchovat něco, co by navždy připomínalo tento výjimečný den. Nevěsty často suší kvítky ze své svatební kytice, nebo ji suší celou. V případě úmrtí někoho z rodičů pak nevěsta položí svoji kytici na hrob. Tato tradice je známá jak na vesnicích, tak ve městech

—————

Zpět